Fotovoltaické elektrárny - Pokračování

Fotovoltaické elektrárny z pohledu fyzických osob – Pokračování

            Jak jsem již v některém z předešlých článků uvedl, situace v daňové, účetní a potažmo i v celé ekonomické oblasti se neustále vyvíjí a mění. Praktickým příkladem tohoto může být v současné době hodně aktuální téma provozu fotovoltaického zařízení.

            Před koncem roku 2009 jsem skutečnosti spojené s „fotovoltaikou“ popsal včetně příkladů, ze kterých byl zřejmý finanční dopad jednotlivých možných variant řešení z pohledu daňových povinností.

Ne, že by se snad dala předpokládat pružnost našich ústavních činitelů pro to, aby se v této oblasti dospělo k jednoznačnému a nezpochybnitelnému výkladu, ale díky mnoha diskusím a analýzám z řad daňových poradců, právníků, provozovatelů solárních zařízení a rovněž tak samotných státních orgánů doznalo z mého pohledu toto téma dost výrazných změn.

            Z předchozího článku vyplynul, dle mého názoru finančně nejoptimálnější model vzdání se osvobození od daně z příjmů (zdanit příjmy ihned po uvedení zařízení do provozu), uplatnit výdaje   procentem z příjmů a sociální i zdravotní pojištění vyčíslit z rozdílu mezi příjmy a výdaji.

            V současnosti se již tento postup nejeví zcela výhodným.

            V rámci finanční optimalizace bych dnes situaci řešil následujícím způsobem: Uplatnil bych osvobození od daně z příjmů (nevzdal bych se osvobození dle § 4 odst. 3 zákona 586/1992) v prvních pěti respektive šesti letech od uvedení elektrárny do provozu. Pro účely sociálního pojištění bych si proti dosaženým příjmům uplatnil výdaje procentem z dosažených příjmů ( § 7 odst. 7 zákona 586/1992 Sb.). Z pohledu zdravotního pojištění mi nevznikne z provozu elektrárny žádný vyměřovací základ, tudíž v prvních pěti (šesti) letech nejsem povinen hradit pojistné na zdravotní pojištění.

            Pro tato tvrzení jsem z pohledu sociálního pojištění bohužel nenašel oporu v zákoně ( § 5b zákona 589/1992 Sb.) k uplatnění výdajů procentem z příjmů vůči dosaženým příjmům z provozu „fotovoltaiky“.

            Důvod jsem však objevil na webových stránkách samotné české správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), kde ČSSZ dokonce připouští možnost uplatnění výdajů procentem z příjmů při provozu fotovoltaického zařízení, a to i za předpokladu, že u dalších předmětů činnosti uplatní poplatník pojistného výdaje ve skutečné výši.

            Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (zákon 592/1992 Sb.) v § 3a stanoví co je vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

            V případě osoby, která provozuje fotovoltaickou elektrárnu a je podle zvláštního předpisu povinna vést účetnictví, se pro účely zdravotního pojištění vychází ze základu daně stanoveného dle zákona o daních z příjmů. Zákon o daních z příjmů ve svých ustanoveních vyjímá ze základu daně    příjmy, které jsou od daně osvobozené, a to je právě případ provozu fotovoltaických zařízení v prvních pěti letech. Stručně řečeno, nemám základ daně z příjmů, nemám tudíž vyměřovací základ pro zdravotní pojištění, nemám z čeho platit pojistné na zdravotní pojištění.

            Takže alespoň vůči zdravotnímu pojištění je v tomto případě nespornou výhodou povinnost vést účetnictví.    

www.uctoklatovy.webnode.cz