Obchodní zástupci – používání služebního vozidla ke služebním a soukromým účelům díl 1.

Obchodní zástupci – používání služebního vozidla ke služebním a soukromým účelům díl 1.

V drtivé většině společností zaměstnávajících obchodní zástupce je vozidlo poskytnuté těmto zaměstnancům samozřejmostí. Daňově uznatelné náklady (výdaje) a případné příjmy související s touto činností a provozem vozidla jsou obsahem tohoto článku.

            Úvodem bych rád zmínil právní předpisy, kterých se tato problematika týká. Jsou jimi  zákoník práce, zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty a zákony o sociálním a zdravotním pojištění.

            Stěžejním dokumentem se zde stává pracovní smlouva, uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (obchodním zástupcem). Ve smlouvě, popřípadě v jejích dodatcích, je třeba vyhledat ustanovení o místu nebo místech výkonu práce a o případné možnosti zaměstnance použít přidělené služební vozidlo rovněž pro soukromé účely.

            Místo výkonu práce je povinnou náležitostí každé uzavřené pracovní smlouvy. Toto místo však může identifikovat konkrétní číslo popisné, nebo také např. oblast celé střední Evropy. V případě, že je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, je třeba dále v pracovní smlouvě sjednat obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance pro účely stanovení cestovních náhrad. Tímto místem může být například i trvalé bydliště zaměstnance. Upozornění: cesta z a do pracoviště (místa výkonu práce) je soukromou cestou zaměstnance, pakliže nebyl zaměstnavatelem z místa výkonu práce vyslán na pracovní cestu. 

            Příklad: V pracovní smlouvě je sjednáno místo výkonu práce: středočeský kraj, pracoviště pro účely cestovních náhrad: trvalé bydliště zaměstnance, použití vozidla zaměstnance k soukromím účelům není ve smlouvě sjednáno.

            Každá cesta obchodního zástupce z místa trvalého pobytu pro potřeby zaměstnavatele je služební cestou. Z uskutečněných služebních cest má obchodní zástupce nárok na úhradu cestovních náhrad od zaměstnavatele. Zaměstnavatel má nárok na uplatnění veškerých nákladů spojených s provozem vozidla při těchto cestách jako daňově uznatelných nákladů. Soukromé použití vozidla není třeba řešit, jelikož není zaměstnanci povoleno. V případě, že by zaměstnanec vozidlo použil v rozporu s pracovní smlouvou, může z tohoto vyvodit zaměstnavatel patřičné důsledky.      

                 V případě, že je smluvně ujednána možnost používat vozidlo rovněž pro soukromé potřeby zaměstnance nastávají účetním horší časy a rčení o tom, že věci získané zadarmo přijdou většinou hodně draho zde platí dvojnásob.

            Již samotná možnost (ustanovení v pracovní smlouvě) používat vozidlo k soukromým účelům znamená jak pro zaměstnance tak pro zaměstnavatele finanční zátěž v podobě odvodu daně příjmů ze závislé činnosti, sociálního a zdravotního pojištění, a to i v případě, že k žádnému použití pro soukromé účely ve skutečnosti nedojde. Zdanění tzv. „nepeněžního příjmu“ zaměstnance v podobě spotřebovaných a neuhrazených pohonných hmot v rámci soukromých cest.Dále pak krácení nebo odvod daně z přidané hodnoty z pořizovací ceny vozidla, u něhož byl uplatněn nárok na odpočet DPH.

            Veškeré činnosti a finanční náklady spojené s použitím služebního vozidla pro soukromé účely se budu snažit popsat hned v dalším článku tohoto týdeníku.

Michal Brunner

www.uctoklatovy.webnode.cz